O knize: rok / Kdo by nechtěl proniknout časem a prostorem, a to i ve společnosti okouzlující dívky a tajemných tajemství, která mají být odhalena. Zlověstná místa a dokonce i lidé, někdy vám pomáhají, jindy cizí a děsiví. Kde se budete muset šetřit a někdy i utéct pro vlastní bezpečí. Kde najít odpovědi na mnoho otázek. A někteří zůstanou viset ve vzduchu Poslouchejte neuvěřitelné příběhy, zúčastněte se dobrodružství, to vše čeká našeho mladého Angličana, se kterým vás zveme, abyste se vrhli do řady nejzajímavějších a nejnapínavějších událostí !... Moje oči otevřely fascinující obraz. Laboratoř byla dlouhá asi sto metrů a po celé její délce byly rozmístěny svítící bomby. Spěchal jsem je posbírat, abych je poslal na bezpečné místo. Ale jakmile jsem posbíral první tři bomby, uvědomil jsem si, že veškeré mé úsilí bylo marné. Každá bomba měla číselník a do explodování zbývaly dvě minuty. Měl jsem jediné východisko: zmrazit čas a spěchat hledat Lauru. Vytáhl jsem dědečkovy hodinky a zastavil jsem je. Okamžitě vše ztuhlo a já se vrhl do přední místnosti laboratoře. Když jsem se přiblížil ke stolu, otočil jsem malého zlatého ptáčka, který na něm stál, dvakrát po směru hodinových ručiček a jednou proti směru hodinových ručiček. Zásuvka se otevřela a vyndal jsem kartu. Položil jsem ji na stůl a přemýšlel o Lauře, dotkl jsem se karty prstenem mého dědečka. Vířil jsem kolem ve víru zvuků a barev......Když jsem se probudil, zpočátku jsem nechápal, kdo jsem a kde jsem. V hlavě mi pulzovala tupá bolest. Postupně jsem si všechno začal pamatovat. Když jsem si prohlédl kapsy, začala mě přemáhat panika: nebyl tam žádný prsten. co dělat? Kolik času uplynulo? A proč jsem nezneškodnil bomby? Pokud se Laura objeví v laboratoři, přirozeně vše vybouchne. Opravdu jsem doufal, že prsten nevzala Laura, jinak všechno skončí a snažil jsem se na to nemyslet, začal jsem se rozhlížet po místnosti. Byl tu hrozný zápach. Skrz tmu jsem viděl mříž. Tak tohle je vězení......Kdo je tento záhadný únosce? Laura jím přesto být nemohla, protože v mém sídle nastražila bomby a ty by prsteny zničily. Nebo ne? Možná je nelze jen tak zničit? Nebo Laura opravdu neznala tajemství prstenů, ale prostě mě chtěla zničit? Zdá se, že je to pravda. Ale pokud prsteny opravdu nelze zničit, pak to znamená, že je Laura chtěla vzít a po naší smrti je sjednotit. Ale děda jí nemohl říct všechno! Laura ostatně skoro deset let ani nevěděla, jak prsten používat. Zase těch deset let! Jak je všechno matoucí! Škoda, že mi děda neřekl víc. To znamená, že věřil, že mi stejně všechno vyjde. Kdo to vlastně je, tahle Laura? Doufám, že se zítra na hradě všechno vyjasní, lehl jsem si na postel, dal si ruce pod hlavu a zavřel oči. Okamžitě mi začala být těžká víčka. Začal jsem usínat pod něčími tichými kroky. Kroky? Rychle jsem otevřel oči, ale v místnosti nikdo nebyl. Krb stále jasně hořel. Ale jasně jsem slyšel vrzání podlahových prken! Nebo jsem o tom možná jen snil? Pravda, dvě noci po sobě, to už jsou úplně zvláštní sny. Rozhodl jsem se nespát, takže nočního návštěvníka určitě stihnu…